Díky nim se mi obrací život, dodávám si sebevědomí a začaínám si věřit.

Afirmace mě velice motivují. Při mé každodenní činnosti, po celý den.

Afirmace jsou naše myšlenky, věci o kterých mluvíme na co myslíme o čem sníme.  Naše přesvědčení.(velice stručně vysvětleno)

Myslíte po většinu dne pozitivně nebo jsou vaše myšlenky spíše negativní?

• Ráno vstáváte a už myslíte na to co stihnout a v podstatě než spustíte nohy na zem víte, že to všechno nemůžete stihnout?
• Tu zkoušku neudělám.
• Naše děti mě ničí, nezvládám je. Jsou stále nemocné, to je hrůza.
• Nikdy nebudu mít své vysněné bydlení. V mém bytě se necítím dobře.
• To koleno mě pořád bolí, nikdy to nepřestane.
• Mám málo peněz. To si nemohu koupit. Na dovolenou nepojedeme, nemáme peníze.
• Tu ženskou nemám ráda, pije mi krev, nemohu ji vystát.
• Jsem tak tlustá, musím zhubnout, ale když já to nedokážu.
• Nic nevymyslím a po mateřské se budu muset vrátit do práce, kam se mi vůbec nechce.
• Ta večeře pro hosty se mi nepovede, zkazím to.

Tak přesně toto jsou negativní myšlenky, které nás nenápadně provázejí po celý den. Myslíte podobným způsobem? Ať se vaše myšlenky týkají jiných věcí, činností atd.? Kolikrát denně máte tyto myšlenky? Kolik věcí se ve vašem životě díky nim změnilo k lepšímu?

Prozkoumejte všechny své negativní myšlenky a pak se rozhodněte, že se jich zbavíte a nechte je jít. V minulosti vám dobře nesloužily a nebudou vám dobře sloužit ani v budoucnosti.

Lousie L. Hay

Tato slova mě nadchla. Uvědomila jsem si kolik se v nich skrývá pravdy.

Všechny mé myšlenky jsou negativní, to bylo velké uvědomění. Nikdy nebudu strůjcem svého času, nebudu mít vysněný dům s vysněným pracovním prostorem, mám málo peněz, nic nestíhám a spoustu jiného. Nikdy se nic z toho opravdu nezlepší, nic se nestane,  protože všem myšlenkám přímo říkám NE. Pokud budu přemýšlet NIKDY, NEMÁM, NEBUDU, NEUMÍM nikdy se nic nezmění!!!! Stále přemýšlím o tom jak to nezvládám, tím automatiky říkám stop, není šance něco změnit.

Nyní dveře otvírám, soustředím se na své myšlenky. Ty špatné se snažím nechat jít a přeměnit je do kladné formy.

Vše jsem tedy otočila, vstávám s tím, že budu mít fajn den, v práci to zvládnu a budu dobře oceňována. Strašně se těším na své děti a na večer, kdy budu moc tvořit a posunu se dál ke svým cílům. Zacvičím si a přečtu si pár řádků v knížce. Po celou dobu vím, že to dám.

Opravdu, mé dny jsou šťastnější!

Zkuste to také. Změny nepřijdou hned. Ale váš život bude den ode dne spokojenější. Zaměřte se nejdříve na jednu věc, kterou opravdu chcete změnit, ale nedaří se. Řekněte si nahlas co to je, napište si myšlenky na papír a najděte k nim pozitivní afirmaci, myslete na to samé ale pozitivně, že to půjde.

Afirmace mě osobně opravdu baví.

Vybrala jsem si pro vás, pro začátek Afirmace pro hojnost.

Pod pojmem hojnost si většina z nás představí peníze, majetek. Hojnost je důležitá i v mnoha jiných pohledech, hojnost lásky, hojnost zdraví atd.

Vím, ale že hodně velkou většinu trápí finanční nedostatek. Bez peněz to prostě nejde. Snad se na mě nebude nikdo zlobit. Nemáte-li peníze, težko si můžete plnit velké cíle. Nemůžete chodit k dobrému zubaři, protože je opravdu drahý. Nemůžete jet na dovolenou. Dětem říkáte, to ti nemohu koupit na to nemáme. Atd.

Zkuste si můj obrázek vytisknout, klidně i několikrát, dejte si jej k nočnímu stolku, jako záložku do knížky, k počítači, na WC. Kamkoli vás napadne a několikrát za den si afirmace přečtěte. Uvidíte, že se budou dít věci:-).

Říká se, že nový zvyk je třeba opakovat den co den po dobu 21dní, aby se opravdu tzv. vryl pod kůži. Tak uvidíte.

V neposlední řadě, je důležitá vaše víra!! Pokud se budete nutit k přečtení afirmací, či do pozitivních myšlenek nic se nezmění!

Plňte si své sny.

Pokud budete potřebovat pomoc s úpravou afirmací, neváhejte mě kontaktovat na FCB Máma v pohodě.

Krásný den všem

Marie

Nedávno, když jsem se nazvala „turbomámou“, jsem stihla za den tolik věcí, které se většinou plánují tak na dva až tři dny. Uvědomila jsem si, že jsem dobrá, sakra dobrá, a měla bych se pochválit.

Řekla jsem si: „Maru jsi opravdu šikulka, dneska jsi to zmákla na jedničku, fakt super.“

Měla jsem opravdu dobrý pocit, a to nejen z toho, že jsem všechno zvládla. Vůbec jsem se necítila divně, že se sama chválím.

Od malička jsme naprogramované, že pochvalu očekáváme. Čekáme na ni už od útlého věku. Řekněme si, koho z nás rodiče chválili? I třeba jen za maličkost. Já si na to nepamatuji. V podstatě si ani nepamatuji, že by mě chválili za ty opravdu povedené věci. Myslím, že nejsem sama. Časté bylo naopak srovnávání. „Podívej, jak to Adélce jde lépe, podívej, jak je šikovná.“

Pak přišel sport. Trenéři, kteří o pochvale také moc nevěděli a mysleli si, že pokud budou křičet víc, dostanou z nás lepší výkon. Ve škole byla pochvala v podstatě neznámé slovo. Pokud máte jiné zkušenosti, jste děti štěstěny:-) A je to opravdu moc fajn.

Po pochvale jsem vždy toužila. Přímo jsem po ní prahla, ale byl to začarovaný kruh. Proto se snažím chválit své děti i za malé drobnosti. Chválím své dcery i jejich kamarádky, když si třeba nejsou úplně jisté. Motivuji a povzbuzuji je, jak jen to jde.

Minulý týden jsem ve školce v šatně pochválila jednu holčičku, která držela svůj obrázek. Seděla, ramínka sklesle dolů a po mém milém slově se narovnala, usmála a já měla radost.

Nešetřete pochvalou pro své okolí (o mužském osazenstvu nemluvíme, víme, že ti jsou a byli chváleni vždycky a jiné to nebude:-).

Začněte, ale hlavě u sebe ♥! Většina z nás ráno vstává a hned plánuje, co a jak v průběhu dne stihnout, nakoupit, uklidit, uvařit, cvičit atd. Večer zklamaně hodnotíme, že jsme toho zas tak moc nestihly. Přistupujte ke svému hodnocení jinak a pochvalte se i za tu jednu věc, kterou jste stihly. I kdyby to měla být jen jedna z vašeho seznamu.

Jednoduše nečekejte na to, až vás někdo pochválí.

NIC NEOČEKÁVEJTE!

Chvalte se samy, a to kdykoli vás to napadne, třeba i za to, že včas stihnete odvést děti do školy:-)

Já se chválit sama sebe naučila. Chvíli to trvalo, ale jde to. Když jsem si myslela, že by mě tedy dneska manžel mohl pochválit, že jsme měli super den, pochvala nepřišla. Tak jsem si prostě řekla: „Maru jsi šikula, nic neočekávej, buď sama sebou.“

Mám pro vás krátký příklad k tomuto tématu, který mi dnes pomohla vytvořit má dcera:

Zeptala se mě: „Mami o čem píšeš?“ Řekla jsem jí, že o tom, jak je fajn chválit sebe a své okolí. „No mamko, to mi povídej,“ odpověděla má dcera, „paní učitelka si dnes stoupla na stupínek a řekla nám, abychom se podívali, jak je Evička šikovná, jak jí pěkně jde čtení a počítání a abychom si z ní vzali příklad.“ Tak jsem se úplně orosila. S dcerou nás čekala dlouhá debata. Musím říct, že to je přesně to, čeho se snažím vyvarovat a z čeho mě úplně bolí uši. Fráze typu: „Podívej se, jak je někdo šikovný a ty…“

Budu moc ráda, když se přidáte. Chvalte se, povzbudí vás to. Postupem času se pochvala stane vaší součástí a budete se cítit lépe. Hlavně se nesnažte nikomu zavděčit, jde jen o VÁS.

Žijte svůj život a užívejte si jej!

Moc držím všem palce. 

Pozitivní mysl a mějte se rádi.

Marie Zahradníková

Tři hodiny v kuse stál na pódiu zpíval, bavil lidi, hovořil. Čišela z něj láska na všechny strany. Měli jste pocit, že promlouvá přímo k nám.

Jsem nadšená z jeho slov a dlouho si je budu opakovat. Hlavně: Buďte šťastni! Hovořte spolu! Nebojte se mluvit. Milujte se a milujte lásku! A spousta jiného. Všechno krásná a pravdivá slova.

Bylo nádherné, cítit, že jsou v sále všichni naladěni na stejnou notu a že svět snad ještě není tak úplně ztracen. Jen se musíme všichni snažit .

Jak nás Tomáš dvakrát dostal:-) a my samé „holky“ věkový průměr kolem 40let jsme ječely jako hysterické puberťačky.

Trošku vám popíši náš zábavný večer.

Koncert začínal v 19h. My jsme přípravu nepodcenily, sešly jsem se již v 16h v hospůdce, což byl velice příjemný rozjezd.

Kolem 17:45 hod. jsme se přesunuly na místo činu do Pragovky.

Byly jsme natěšené jak bude prostor v tovární hale vypadat. Cestou nás provázely malebné kulisy týkající se Tomášových písní a dětský koutek byl nej. To nás maminky a paní učitelky v MŠ moc pobavilo. Fronta zatím skoro žádná, protože jsme přišly v čas – poučeny z předešlých koncertů, kdy jsme ještě v 18:50 stály před Forem Karlín venku ve frontě.

V „předsálí“ chill zóně byla vytvořena super atmosféra, je zde několik stánků s pivem, Proseccem, kávou, jídlem, kosmetikou, charitativní kalendář, většina pro dobrou věc:-) krasné posezení s plátnem a mnoho jiného.

Super nápad byla cisterna na pitnou vodu – zdarma pro všechny:-)           

Za chill zónou, byl prostor, kde se odehrával koncert. Před-kapela byla super – Meme.

Ze stropu vysely tři velké oči jako promítací plátna, další super nápad! Krásně jsme díky nim viděly i my prťata, když jsme stály v půlce sálu.

Přijdeme do sálu (nevím, jak přesně ten prostor v hale nazvat:-) u pódia už samozřejmě neuvěřitelné davy fanynek. Vyhodnotily jsme situaci a stouply si k tomu černému útvaru uprostřed sálu, abychom se dobře našly když půjdeme pro pití či na záchod. Jo to je super nápad!

Místa okupujeme od 18:15h. Hrozně se těšíme. Samozřejmě kupujeme kelímky, kde je celá Cílová skupina. A brebentíme.

Koncert začíná a ségra vedle mě najednou strašně ječí a kouká za sebe. Já ježíš co je a on tam stál Tomáš. Celou hodinu stál pod tím divným útvarem (možná), zahalený černou plachtou, muselo mu být strašný vedro a hlavně jestli nás poslouchal, jak se bavíme, tak se asi musel taky hodně bavit. No a jak jsme byly v šoku, tak jsme si ho ani jedna nestihla vyfotit, jen druhá sestra stihla vyfotit záda někde v davu před námi. Ale sáhly jsem si, jak Tomáš komentuje, když s oblibou pochoduje a prozpěvuje davem. Opravdu, jak málo stačí ke štěstí!Chvilku nám trvalo, než jsme se uklidnily :-).

Koncert byl absolutní bomba, několikrát nás Tomáš dovedl k slzám nejen svou mluvou, ale hlavně písničkami. Bylo to nezapomenutelné.

Hrál tři hodiny a lidi ho nechtěli nechat jít. I my co jsme tam jen tři hodiny hopsaly, už jsme nemohly, bylo hrozné vedro, únava byla znát a to jsme nestály u mikrofonu.

Akce pro nás, ale ještě neskončila. Přesunuly jsme se hodně pomalu, na další sklínku (kelímek) prosecca do chill zóny. Mimochodem opravdu výborné Bio Prosecco z Prosecárny v Myslíkové. Asi ve 22:50 hod. se objevil Tomáš. Vytrvalé fanynky jásaly, my se ostýchavě plížily a zařadily se na konec fronty o podpis. Čas ovšem strašně letěl a čas odjezdu posledního metra se blížil.

Má úžasná sestřenice, stála asi 15 minut proti Tomášovi za ohraničením a slušně, ale vytrvale prosila, ať se s námi vyfotí, že je nás šest ženských, všechny z jedné rodiny- sestry, sestřenice, mamka atd.

Tom udělal neuvěřitelné, samozřejmě moc se mu nechtělo. Měl kolem sebe spoustu fanynek a každé se dlouho věnoval, rozprávěl s nimi a nějaká pominutá pokřikující fanynka, myslím nic moc pro Toma. Ale on kývl. No a my začaly pištět již podruhé jako malé holky, které vidí živou Elzu. Jenže Tomáš začal couvat, no to je přesně ono… všichni se sem nahrnou…… Ale my ne ne to jsme opravdu jenom my- jedna rodina dohromady:-) Fotka byla na světě a dokonce si s každou z nás i plácl. Se mnou tedy skoro ne, ale moje ruka to nevzdávala, a tak ještě udělal dva kroky zpátky.

Já vím, přijde vám to bláznivé. Mě to přijde celé krásné, roztomilé, veselé. Přesně takový by náš život měl být.

Smekám před Tomem, jak kolem sebe rozdává lásku, má jí v sobě opravdu hodně, za nic se nestydí, ať mluví o politice či o homosexualitě. Nikoho neodbude a snaží se rozdávat úsměv a pozitivní energii. Bohužel si myslím, že to nemá vůbec jednoduché. Bude mít hodně odpůrců, ale snad je vůči nim imunní.

Tome, děkujeme!

Ještě vzkaz pro Toma, do zadní části sálu jsi při koncertě bohužel neviděl, ale tam to žilo, tančilo se a zpívalo o sto šest!!!!

Přála bych nám všem více takových krásných zážitků, kdy člověk v jednu chvíli sní o své budoucnosti, brečí smíchy, pláče pro svou lásku či nad svými vzpomínkami a nadšením z budoucnosti.

Každý máme nějaký názor, někomu přijde „Sluníčkář “ Tomáš úplně mimo. Zdá se mi, že jsou to většinou lidé, kteří jsou zapšklí, vše jen kritizují.

Nechme každého, ať si žije svůj život, jak on uzná za vhodné a jak jemu to vyhovuje! 

 Mějte se krásně.

Přeji všem spoustu krásných zážitků. Žijte své dny na MAX.

Marie Zahradníková

Uvědomujte si každý den. Jak je krásně na světě, že každá událost má svůj smysl a něco nám ukazuje a říká.

Hledejte svůj talent a plně jej využijte, aby vás uspokojovala každá minuta vašeho bytí.

Nikdo jiný nemá právo řídit VÁS. Jen Vy!

Pokud to někdo dělá - změňte to. Nelíbí se vám v práci – změňte ji. Nežije se vám dobře se svým přítelem, trápí vás – změňte to. Neumíte řídit a tak by jste chtěla – změňte to. Chcete umět dobře vařit, jděte na školení – naučte se to. Trápí vás jak vás děti zlobí – přečtěte si nějakou knížku atd.

Je tu hodně Rizik, ale jen tím, že budete jednat a překonávat je něco změníte. Začněte krůček po krůčku, nechtějte změnu ze dne na den.

• První krok  - je ten, že si uvědomíte, že na tom a tom je potřeba zapracovat, vyřešit. Každému kdo dospěl k tomuto zjištění opravdu gratuluji. Pojďte hledat dál a nezůstávejte jen u prvního kroku.

Budete-li, žít každý den tak jak doposud a čekat, že se něco změní, musím vás zklamat nic se nezmění. Vy budete jen více a více posmutnělí a často i nervozní.

Jen vaše myšlenky a čekání na změnu vás budou zatěžovat déle a déle. Hodně často nás k nějakému výkonu dotlačí až nějaká nešťastná událost, nečekejte na ni!

• Druhý krok – rozhodnutí, ano jdu do sebe. Budu hledat co s tím a tím problémem provedu. Hned večer sednu k počítači a podívám se na internet jaké kroky mohu pro začátek podniknout.

Dnes je tolik možností, školení, knih a organizací které nám pomohou.

• Třetí krok – mluvte o svém problému.

Potřebujete-li vyhledejte odborníka na vaše problémy, dejte si čas a hledejte na internetu. Vyhledejte někoho, kdo vás vyslechne, ohledně vašeho trápení, vašich otázek. Někdy stačí jen, když všechno řeknete nahlas, co cítíte, prožíváte. Vypusťte to ze sebe a uvědomíte si spoustu věcí, které ve vás byli uzamčené, otevřete jim cestu ven. I to vám opravdu moc pomůže.

Vyhledejte někoho nezávislého, někoho kdo vás nezná. Ať nemáte zábrany mluvit opravdu otevřeně.

Pokud mluvíte s kamarádkou či manželem, nikdy neřeknete vše a budou ve vás určité bloky říct, vše z plna hradla, abyste jim nepřipadali divní. Ta daná osoba už vás nějakou domu zná má na vás určitý pohled, může mít pocit, že situaci zveličujete.

Najděte si např. kartářku, léčitele, nějakou čarodějnici, klidně i psychologa za to vás nikdo nemůže odsuzovat. Berte to tak, že ten dotyčný tu pro vás bude, aby vás vyslechl. Vy jej blíže neznáte a je tu proto, aby vám pomohl!

Tak to máme pro začátek pár kroků jak začít.

Uvědomit si, že je čas být sama sebou. Začít měnit to co se nám nelíbí. Vědět, že je nějaké JÁ.

Já jsem přesně ten případ o kterém zde píši. Po narození první dcery, jsem žila jen její přítomností, stále jsme někde cestovali, pak přišly různé kroužky atd. Na mě nebyl čas a vlastně mě to ani nenapadlo, že by mohlo jít i o mě.

O tři roky později, když se nám narodila druhá dcera. Se něco změnilo, starší dcera věčné nemocné, mě donutila jednat a začít něco měnit.

Začala jsem hledat kde je příčina její nemoci, chodit na různá školení a hlavně číst . Do té doby jsem knížku potkávala jen v dětské knihovně. (zde vidíte hned všechny Tři kroky o kterých zde píšu, přiznala jsem si že je něco špatně, řekla jsem si, že s tím chci a musím něco udělat a opravdu jsem dělat začala)

Cesta je to dlouhá, ale směr se utváří a já začala nalézat sebe samu a je to moc příjemný pocit. Dcery jsou zdravé. Myslím, že i manžel je rád. I když jsem jiná Maruška než do které se před 13ti lety zamiloval:-)

Jděte za svým cílem, je to váš úžasný život. Užijte si jej, druhá šance už nebude! Pojďme riskovat!!!!!

Neříkejte no jo vám se to řekne, ale když já …………… ?????????? Tudy cesta nevede!

Moc držím všem palce. 

Pozitivní mysl a Mějte se rádi.

Marie Zahradníková

Ale vy jste úplně mimo?

Pojďte najít své sebevědomí, které máte pocit, že k vám vůbec nepatří! 

Protože tím to všechno začíná. Věřit si a mít se ráda. Zní to tak jednoduše, přitom je to zatraceně těžké.

Cože mít se ráda, já néé to nejde – ale ano jde a pak je teprve život krásný:-)

Vyhněte se našemu neustálému odkládání věcí „Vždyť na to není čas“ řešit nějaké mé JÁ. Ale ano je a během několika dní budete VY pro vás vaší prioritou číslo jedna.

Jak se vůbec rozpohybovat a začít žít život, se kterým budete spokojená a budete opravdu šťastná den co den?

Měla jsem přesně tento pocit. Tak jsem se pustila do hledání. Začala jsem číst, číst, číst. Koukat na webináře, co mě zajímají.

Není to finančně náročné, takže se do toho můžete ihned všechny vrhnout:-). Najdete webináře, rady na internetu zdarma. Ale samozřejmě vás to postupně bude směřovat k větší aktivitě a tam už se musí investovat trochu více peněz a hlavně více času.

Vytvořila jsem pro vás malý seznam otázek a činností, které vám pomůžou pomalu objevit vaše téma, pokud stále tápete a máte pocit, že nic neumíte.

Kupte si blok, deník. Který bude určen pouze pro vaše „hledání odpovědí“.

Věřím tomu, že každý má v sobě talent, který může využít pro svůj šťastný život. Ale samo to nepřijde!

Pojďte si vyjasnit následující body a pracujte s nimi, vytvořte si seznam:

1. co vás baví? (opravdu cokoli, pečení, posilování, procházky, balení dárků atd.)
2. co vám jde? (neříkejte nic, ať je to cokoli, pište)
3. vnímejte samu sebe (co vám vyloudí úsměv na tváři, co vás rozveselí atd.)
4. pište si pro a proti   (proč dělat to či ono, proč to naopak nedělat atd.)
5. čtěte, čtěte, čtěte
6. hledejte na internetu
7.  pište si své myšlenky

Dejte si čas tři až čtyři týdny (klidně i déle), pište pozorujte se. Nespěchejte na sebe.

Přečtěte si po sobě všechny poznámky a utvořte si krátký seznam, tabulku, souhrn.

Co vám vyšlo? Může to být to ONO, vaše cesta? Zamyslete se co vám informace říkají.

Pokud máte i nadále pocit, že vám nic nejde, nic neumíte. Postupem času určitě něco najdete, jen nesmíte zkončit u toho já nic neumím, ale Bojovat – Hledat. Prostě se zvedněte ze židle a pojďte se pohnout z místa:-)

Nechtějte výsledky hned ze dne na den! Mějte sama se sebou trpělivost a dejte si čas. Jsou dny, kdy jste plná tvořivé energie nápady z vás pryštící na všechny strany a jsou dny, kdy by jste zůstala pod peřinou a opravdu ani tu knížku se vám nechce otvírat. To je úplně v pořádku a je to naše ženská přirozenost. Hold náš měsíční cyklus k nám patří na 100 %:-)

Samo to ale nepřijde, musíme obětovat náš volný čas na cestu hledání. Ale to jistě nikomu kdo se rozhodne, vadit nebude.

Jsem máma, která miluje své dvě úžasné dcery, manžela svou velkou rozvětvenou rodinu.

Moc držím všem palce.

Pozitivní mysl a Mějte se rádi.

Marie Zahradníková