Každé dítě je jiné, ale my to hodně ovlivňujeme.

Máme s manželem dvě úžasné dcery. Každá je úplně jiná, kouká na život jiným pohledem a já přesně vím proč. Velkou měrou k tomu přispívám já.

První dceru jsme si hodně let přáli. Nedařilo se mi otěhotnět. Když jsem otěhotněla, byla jsem ve stresu. Po porodu, jsem chtěla mít dokonalé miminko a upínala na ní veškerou pozornost. Zahlcovala jsem jí neustále svou láskou. Když povyrostla, nic nesměla, všechno bylo špatně.

U druhé dcery, jsem už v den porodu věděla, že to bude pohoda.

Samozřejmě je to jasný případ druhého dítěte, maminka se uklidnila.

Nyní, když jsou dcery větší vidím jaký má  – má výchova dopad.

Starší dcera je přecitlivělá, nevěří si. Mladší dcera mi s klidem řekne „jo mamko to zvládnu“.

Ušla jsem dlouhou cestu sama se sebou, než jsem si uvědomila, že život je boží.

Čas nevrátím, vše má být tak jak je. S holkami si hodně povídám a snažím se jim předávat pozitivní pohled na život.

Jsem prostě šťastná a to samé bych přála svým dcerám!

Marie