Nečekejte na pochvalu. Chvalte se samy!!

Nečekejte na pochvalu. Chvalte se samy.

Nedávno, když jsem se nazvala „turbomámou“, jsem stihla za den tolik věcí, které se většinou plánují tak na dva až tři dny. Uvědomila jsem si, že jsem dobrá, sakra dobrá, a měla bych se pochválit.

Řekla jsem si: „Maru jsi opravdu šikulka, dneska jsi to zmákla na jedničku, fakt super.“

Měla jsem opravdu dobrý pocit, a to nejen z toho, že jsem všechno zvládla. Vůbec jsem se necítila divně, že se sama chválím.

Od malička jsme naprogramované, že pochvalu očekáváme. Čekáme na ni už od útlého věku. Řekněme si, koho z nás rodiče chválili? I třeba jen za maličkost. Já si na to nepamatuji. V podstatě si ani nepamatuji, že by mě chválili za ty opravdu povedené věci. Myslím, že nejsem sama. Časté bylo naopak srovnávání. „Podívej, jak to Adélce jde lépe, podívej, jak je šikovná.“

Pak přišel sport. Trenéři, kteří o pochvale také moc nevěděli a mysleli si, že pokud budou křičet víc, dostanou z nás lepší výkon. Ve škole byla pochvala v podstatě neznámé slovo. Pokud máte jiné zkušenosti, jste děti štěstěny:-) A je to opravdu moc fajn.

Po pochvale jsem vždy toužila. Přímo jsem po ní prahla, ale byl to začarovaný kruh. Proto se snažím chválit své děti i za malé drobnosti. Chválím své dcery i jejich kamarádky, když si třeba nejsou úplně jisté. Motivuji a povzbuzuji je, jak jen to jde.

Minulý týden jsem ve školce v šatně pochválila jednu holčičku, která držela svůj obrázek. Seděla, ramínka sklesle dolů a po mém milém slově se narovnala, usmála a já měla radost.

Nešetřete pochvalou pro své okolí (o mužském osazenstvu nemluvíme, víme, že ti jsou a byli chváleni vždycky a jiné to nebude:-).

Začněte, ale hlavě u sebe ♥! Většina z nás ráno vstává a hned plánuje, co a jak v průběhu dne stihnout, nakoupit, uklidit, uvařit, cvičit atd. Večer zklamaně hodnotíme, že jsme toho zas tak moc nestihly. Přistupujte ke svému hodnocení jinak a pochvalte se i za tu jednu věc, kterou jste stihly. I kdyby to měla být jen jedna z vašeho seznamu.

Jednoduše nečekejte na to, až vás někdo pochválí.

NIC NEOČEKÁVEJTE!

Chvalte se samy, a to kdykoli vás to napadne, třeba i za to, že včas stihnete odvést děti do školy:-)

Já se chválit sama sebe naučila. Chvíli to trvalo, ale jde to. Když jsem si myslela, že by mě tedy dneska manžel mohl pochválit, že jsme měli super den, pochvala nepřišla. Tak jsem si prostě řekla: „Maru jsi šikula, nic neočekávej, buď sama sebou.“

Mám pro vás krátký příklad k tomuto tématu, který mi dnes pomohla vytvořit má dcera:

Zeptala se mě: „Mami o čem píšeš?“ Řekla jsem jí, že o tom, jak je fajn chválit sebe a své okolí. „No mamko, to mi povídej,“ odpověděla má dcera, „paní učitelka si dnes stoupla na stupínek a řekla nám, abychom se podívali, jak je Evička šikovná, jak jí pěkně jde čtení a počítání a abychom si z ní vzali příklad.“ Tak jsem se úplně orosila. S dcerou nás čekala dlouhá debata. Musím říct, že to je přesně to, čeho se snažím vyvarovat a z čeho mě úplně bolí uši. Fráze typu: „Podívej se, jak je někdo šikovný a ty…“

Budu moc ráda, když se přidáte. Chvalte se, povzbudí vás to. Postupem času se pochvala stane vaší součástí a budete se cítit lépe. Hlavně se nesnažte nikomu zavděčit, jde jen o VÁS.

Žijte svůj život a užívejte si jej!

Moc držím všem palce. 

Pozitivní mysl a mějte se rádi.

Marie Zahradníková